Počátkem prosince 2010 bylo v čejkovickém kostele zdařile uskutečněno již tradiční slavnostní rozsvícení vánočního stromu, který je vnímán jako symbol  přátelství, lásky, klidu a pokoje. V průběhu sobotního podvečera se sešel hojný počet dospělých i dětí  nejen z Čejkovic. Všichni zúčastnění si užili různá a velmi povedená vystoupení, které organizoval Obecní úřad Čejkovice spolu s římskokatolickou farností.

Nejdříve místní děti zahrály divadlo s názvem Abraham, které mělo velký úspěch jak u přítomných dětí, tak u dospělých. Přestávky mezi jednotlivými dějstvími a následným samostatným vystoupením zpestřil ženský pěvecký sbor „Studánka“ z Březí. Prostřednictvím lidových písní navodily v plně obsazeném kostelíku milou vánoční pohodu.  Potom už do kostela přišli, jako překvapení, Mikuláš s andělem. Tito vzácní hosté  nadělili nadšeným dětem sladké balíčky plné zdobených perníčků, které vytvořily šikovné ruce oleksovických žen.  Po této radostné návštěvě se celé společenství přesunulo před kostel, kde byl slavnostně desítkami světýlek rozsvícen a následně požehnán vánoční strom. Na závěr každý z přítomných dostal bohaté občerstvení.  Všem účinkujícím a také všem těm, kdo se na zdařilé akci podíleli, náleží upřímné Pán Bůh zaplať.

Také v naší farnosti se letos poprve a s charitativním záměrem, uskutečnila Tříkrálová sbírka. Byla organizována jak v Oleksovicích, tak i v Čejkovicích. Skupinky Tří králů tvořily děti. Sbírka měla mezi obyvateli velký ohlas o čemž svědčí i jejich štědrost.

Stalo se u nás v Oleksovicích hezkou tradicí, že naše farnost každoročně, vždy ke konci vegetačního období, společně děkuje za úrodu. Ve mši sv. děkujeme za všechno, co jsme mohli sklidit na našich polích, v sadech, vinicích, na našich zahradách i zahrádkách. Děkujeme Pánu Bohu a zároveň prosíme, aby všem lidem, při každé jejich práci, žehnal.

Také v letošním roce bylo Poděkování spojeno s výstavou ovoce, zeleniny, květin a polních plodin, které se v naší oblasti urodily.

Odpoledne ve 14 hod bylo v kostele divadlo o třech dějstvích s názvem Abraham, které zahrály děti z Čejkovic. Odhadujeme, že bylo přítomno přes 100 diváků a všichni také velmi ocenili výkony mladých herců. Byl to příjemný kulturní zážitek.

Po divadle jsme se přesunuli na faru, kde byl pro návštěvníky připraven tradiční Farní den, tedy setkání různých lidí, kteří si chtějí u dobrého pohoštění společně posedět a popovídat si.

Podle ohlasů většiny přítomných to byl velmi zdařilý a příjemně strávený den. Kromě místních občanů byli přítomni i návštěvníci z okolních vesnic. Těch našich z  Oleksovic, Čejkovic i Stošíkovic, mohlo být více.

Upřímné Pán Bůh zaplať náleží všem těm, kteří se o zdárný průběh celého dne postarali. Jde především o  firmu Frapoch z Brna, která sponzorovala celé pohoštění včetně opečeného selete, dále mládežníci z farnosti Knínice u Boskovic, kteří zajistili opravdu kvalitní hudební doprovod jak při ranní bohoslužbě, tak i při divadle. Poděkování patří také všem těm, kteří přispěli svými výpěstky na výstavu v kostele a těm ženám, které výstavu také uspořádaly. Děkujeme všem, kteří napekli množství dobrot, všem kteří připravili pečené sele, všem co se starali o obsluhu, čistotu nádobí, ale také všem těm, kteří jakýmkoliv jiným způsobem přispěli pro zdárný průběh dne.

Cyklovýlet do Oleksovic      14. – 19. 8. 2010

  Už po čtvrté jsme se my – kníničtí, šebetovští, cetkovská a uhřičtí – vydali na dalekou cestu za panem Šmeralem do Oleksovic. Počáteční stav měl být Mirek a Dušan + 5 ženských, ale protože to by asi kluci nezvládli, přemluvili ještě Martina, Danka a Axíka. A tak nakonec jelo na kolech 5 kluků a 5 holek a autem Peťa s nejmladším účastníkem – pětiměsíčním Dominikem.

  Cesta do Oleksovic byla nádherná… vyjeli jsme od nás v sobotu kolem poledne a až do Brna jsme to zvládli na kolech (z Blanska po cyklostezce). Z Brna do Miroslavi nás pak svezl vlak a potom už zase jenom po dvou kolách. „Nejlepší“ úsek byl kousíček za Miroslavským nádražím, za kterého jsme se potřebovali dostat do Miroslavi. Mirkova GPS ukazovala směr, ale cesta nikde – před námi zarostlá propast, kolem nás křoví – a tak chtě nechtě jsme museli do díry a pak zase z ní ven. Mirek tvrdil, že tam už cesta určitě bude… no, samozřejmě, že nebyla, ale naštěstí byla kukuřice už sklizená, tak jsme to frčeli polem. Za tuto námahu a pořezané nohy jsme dostali odměnu, a to pohled na krásný rybník a pak už šupky dupky po silnici do Oleksovic. Hned na dvoře na nás čekal s otevřenou náručí usměvavý pan Šmeral a už si určitě v duchu plánoval, co všechno je potřeba udělat J.

  Po malém oddychu a sprše jsme se sebrali a šli spolu s panem a paní Šmeralovou na „pouťový čoch“. Mladí z Oleksovic měli dvě předtančení v krásných krojích a kolem půl jedenácté vybalili překvapení. Z našich krajů jsme zvyklí na trošku jiné zábavy, ale kdo se chtěl pobavit a zatancovat, ten možnost dostal. Nakonec nás asi o půl dvanácté poslal do hajan letní deštík.   

  V neděli dopoledne jsme dostali první z úkolů pana Šmerala – zpívat na mši, která byla zároveň poutní, protože jsme slavili Nanebevzetí Panny Marie. Po výborném obědě jsme se rozhodli jít se vykoupat do Oleksovického rybníka – samozřejmě jsme si chtěli cestu zkrátit, a proto jsme šli zadem přes les. Voda v těch místech nebyla nic moc a tak jsme měli v plánu přesunout se tam, kde by koupání stálo za to. Jenomže to jsme museli přejít přes akátový les. Opět jsme se prodírali houštím jako nějací uprchlíci a opět na nás nečekal cíl, ale vyjeté a rozbahněné koleje od traktoru. To už jsme byli tak uťapkaní – hlavně Dominiček, který se celou dobu nesl u maminky v šátku, že jsme tento boj vzdali a kolem potoku se poražení vraceli na faru. K večeru jsme šli ještě s panem a paní Šmeralovou do hospody na hřiště na kofolu a pivo, kde jsme se dozvěděli, že pan Šmeral byl na pouti v dalekém Španělsku a šel asi 350km do Santiaga de Compostely. My jsme už naštěstí měli jenom 1km nazpátek na faru a i ten dal některým pěkně zabrat… (hlavně po pivu nalačnoJ)

  Od pondělka do středy jsme uskutečňovali další přání a úkoly pana Šmerala. Začali jsme vykopáním a zabetonováním nového místa pro kříž, který zatím ještě stojí u zdi kostela, ale protože by zavazel při stavění lešení, bude co nevidět přesunut. Kluci v čele s panem Šmeralem stavěli polorozpadlou hřbitovní zeď a holky uklízely kolem kostela. Večer jsme se sešli u táboráku a od paní Šmeralové jsme dostali výborné buchty. Další dny se dostavěla zeď, vyměnily se 4 schody na kůr, uklidilo se v garáži a douklízelo se kolem kostela. V úterý jsme se s panem Šmeralem pomodlili v kostele breviář a pak za námi přišel, aby nám vyprávěl o cestě do Compostely. Ukázal nám i mušli a tykev správného poutníka a knížečku, kam dostával razítka z míst, kudy prošel – pan Šmeral je prostě borec J.

  Ve středu večer jsme se nacpávali nakládaným masem. Společně jsme zpívali, povídali.. a tak.

  A už byl čtvrtek a tím i konec naší návštěvy. Rozloučili jsme se s panem Šmeralem, uklidili po sobě a hurá na kola a zpátky domů. Tentokrát jsme to vzali přes přehradu Nové Mlýny do Popic a až do Skalice jsme se vezli vlakem. Ale nejhorší část cesty nás teprve čekala ze Skalice domů. Všichni jsme jeli z posledního, ale o to slastnější byla zasloužená sprcha.

Lada Hauptová