Cyklovýlet do Oleksovic      14. – 19. 8. 2010

  Už po čtvrté jsme se my – kníničtí, šebetovští, cetkovská a uhřičtí – vydali na dalekou cestu za panem Šmeralem do Oleksovic. Počáteční stav měl být Mirek a Dušan + 5 ženských, ale protože to by asi kluci nezvládli, přemluvili ještě Martina, Danka a Axíka. A tak nakonec jelo na kolech 5 kluků a 5 holek a autem Peťa s nejmladším účastníkem – pětiměsíčním Dominikem.

  Cesta do Oleksovic byla nádherná… vyjeli jsme od nás v sobotu kolem poledne a až do Brna jsme to zvládli na kolech (z Blanska po cyklostezce). Z Brna do Miroslavi nás pak svezl vlak a potom už zase jenom po dvou kolách. „Nejlepší“ úsek byl kousíček za Miroslavským nádražím, za kterého jsme se potřebovali dostat do Miroslavi. Mirkova GPS ukazovala směr, ale cesta nikde – před námi zarostlá propast, kolem nás křoví – a tak chtě nechtě jsme museli do díry a pak zase z ní ven. Mirek tvrdil, že tam už cesta určitě bude… no, samozřejmě, že nebyla, ale naštěstí byla kukuřice už sklizená, tak jsme to frčeli polem. Za tuto námahu a pořezané nohy jsme dostali odměnu, a to pohled na krásný rybník a pak už šupky dupky po silnici do Oleksovic. Hned na dvoře na nás čekal s otevřenou náručí usměvavý pan Šmeral a už si určitě v duchu plánoval, co všechno je potřeba udělat J.

  Po malém oddychu a sprše jsme se sebrali a šli spolu s panem a paní Šmeralovou na „pouťový čoch“. Mladí z Oleksovic měli dvě předtančení v krásných krojích a kolem půl jedenácté vybalili překvapení. Z našich krajů jsme zvyklí na trošku jiné zábavy, ale kdo se chtěl pobavit a zatancovat, ten možnost dostal. Nakonec nás asi o půl dvanácté poslal do hajan letní deštík.   

  V neděli dopoledne jsme dostali první z úkolů pana Šmerala – zpívat na mši, která byla zároveň poutní, protože jsme slavili Nanebevzetí Panny Marie. Po výborném obědě jsme se rozhodli jít se vykoupat do Oleksovického rybníka – samozřejmě jsme si chtěli cestu zkrátit, a proto jsme šli zadem přes les. Voda v těch místech nebyla nic moc a tak jsme měli v plánu přesunout se tam, kde by koupání stálo za to. Jenomže to jsme museli přejít přes akátový les. Opět jsme se prodírali houštím jako nějací uprchlíci a opět na nás nečekal cíl, ale vyjeté a rozbahněné koleje od traktoru. To už jsme byli tak uťapkaní – hlavně Dominiček, který se celou dobu nesl u maminky v šátku, že jsme tento boj vzdali a kolem potoku se poražení vraceli na faru. K večeru jsme šli ještě s panem a paní Šmeralovou do hospody na hřiště na kofolu a pivo, kde jsme se dozvěděli, že pan Šmeral byl na pouti v dalekém Španělsku a šel asi 350km do Santiaga de Compostely. My jsme už naštěstí měli jenom 1km nazpátek na faru a i ten dal některým pěkně zabrat… (hlavně po pivu nalačnoJ)

  Od pondělka do středy jsme uskutečňovali další přání a úkoly pana Šmerala. Začali jsme vykopáním a zabetonováním nového místa pro kříž, který zatím ještě stojí u zdi kostela, ale protože by zavazel při stavění lešení, bude co nevidět přesunut. Kluci v čele s panem Šmeralem stavěli polorozpadlou hřbitovní zeď a holky uklízely kolem kostela. Večer jsme se sešli u táboráku a od paní Šmeralové jsme dostali výborné buchty. Další dny se dostavěla zeď, vyměnily se 4 schody na kůr, uklidilo se v garáži a douklízelo se kolem kostela. V úterý jsme se s panem Šmeralem pomodlili v kostele breviář a pak za námi přišel, aby nám vyprávěl o cestě do Compostely. Ukázal nám i mušli a tykev správného poutníka a knížečku, kam dostával razítka z míst, kudy prošel – pan Šmeral je prostě borec J.

  Ve středu večer jsme se nacpávali nakládaným masem. Společně jsme zpívali, povídali.. a tak.

  A už byl čtvrtek a tím i konec naší návštěvy. Rozloučili jsme se s panem Šmeralem, uklidili po sobě a hurá na kola a zpátky domů. Tentokrát jsme to vzali přes přehradu Nové Mlýny do Popic a až do Skalice jsme se vezli vlakem. Ale nejhorší část cesty nás teprve čekala ze Skalice domů. Všichni jsme jeli z posledního, ale o to slastnější byla zasloužená sprcha.

Lada Hauptová

Také v letošním roce v době od 14. do 18. srpna přijeli k nám do Oleksovic mladí z Knínic, Šebetova, Cetkovic a Uhřic. Sami si pobyt na faře nazvali Cyklovýletem, ale ve skutečnosti to byl pobyt těžce pracovní. S vedoucími Mirkem, Peťou a jejich čtyřměsíčním synkem Dominikem jsme se dohodli, že spolu s ostatními účastníky chtějí udělat kus dobré práce pro celou naši farnost. A tak jsme opravili zeď mezi hřbitovem a farou, udělali důkladný úklid před sakristií, zazdili nové schody na kůr, vybudovali nový základ pro kříž před kostelem a uklidili garáž na faře. Na první pohled se té vykonané práce zdá dost málo, ale není tomu tak.  Nakonec to byla velká pomoc a všem účastněným patří veliké poděkování. Byly to krásné společné chvíle při práci, s kytarou u táboráku,  při modlitbě. Ale také při naší farní pouti, kdy jsme jako farní rodina společně s nimi mohli prožít chvíle opravdové blízkosti Pána. Pro nás pro všechny jejich celý pobyt byl radostným povzbuzením.

A tak my všichni v naší farnosti těmto mladým lidem děkujeme tím, že jim vyprošujeme mnoho darů Ducha a vše jen to dobré.

Letošní Slavnost Panny Marie Nanebevzaté vyšla na neděli 15. srpna a naši farní pouť jsme slavili v sobotu vigílií slavnosti a v neděli hlavním poutním dnem.

Už i u nás v Oleksovicích se stalo tradicí, že místní mladí přichází do kostela, aby si vyprosili požehnání pro sebe, pro všechny které mají ve svých srdcích, ale také pro celou naši obec. Je opravdu velmi hezké, že po bohoslužbě jdou na hřbitov a tam při společné modlitbě vzpomínají na všechny zemřelé obyvatele  Oleksovic a děkují za všechno to, co dobrého pro obec udělali. Je moc milé, když stárek se stárkovou k hlavnímu kříži pokládají kytici a zapalují svíčku…

Nedělní poutní slavnosti byli přítomní i mladí přátelé z farnosti Knínice, Šebetov, Cetkovice a Uhřice. Celá naše farnost se shodla na tom, že svým vystupováním, zpěvem i hraním té naší pouti pomohli dát punc důstojné oslavy naši ochránkyně Panny Marie Nanebevzaté. Patří jim za to upřímné Pán Bůh zaplať!

Fotografie zde.